Kdo drancuje světovou ekonomiku

Současná světová ekonomická krize již dorazila do Čech. Objevují se  poměrně pesimistické odhady nárůstu nezaměstnanosti , Sdružení automobilového průmyslu například předpokládá úbytek pracovních míst až o 10000.

Tyto zprávy přidělávají spoustě lidí vrásky protože velká většina českých občanů je dnes po vzoru západních zemí zatížena nějakým tím dluhem, který musí splácet, přizpůsobení se zhoršeným ekonomickým podmínkám není tak jednoduché. Mnoho lidí si také klade otázku, kdo způsobil současný marasmus , ve kterém se světová ekonomika nachází. Ve sdělovacích prostředcích se většinou můžeme dočíst že za krizí stojí vzájemná nedůvěra bank,  kterou je třeba obnovit. Avšak tato nedůvěra není příčinou marasmu (jak by se nám různí světoví provládní ekonomové snažili namluvit), je následkem prasknutí dluhové bubliny ve světě (dluhová bublina praskla jako následek prudkého poklesu ceny aktiv , zejména realit v USA).  Domnívám se, že je načase pojmenovat viníky krize a těmi jsou od počátku Američané, především pak jejich vládnoucí elita , která využívá všech dostupných prostředků k tomu, aby udržela současný status quo umožňující USA trvale exploatovat bohatství této planety a žít na úkor ostatních národů. Pro představu uvedu pár údajů. Podle serveru www.worldpopulationbalance.org spotřebuje 300 milionů obyvatel USA (5% světové populace) 23% veškeré světové energie a těchto 5% obyvatel má stejný dopad na životní prostředí  jako 51% všech obyvatel planety obývajících pět největších zemí světa. Obrovská spotřeba energií má přímý dopad i na růst ceny potravin ve světě, na což nejvíce doplácejí ty nejchudší země. Důvodem je snaha nahradit fosilní paliva biopalivy, takže zemědělci namísto potravinářských plodin pěstují  plodiny pro biopaliva. 

Nejenže jsou Američané největším světovým spotřebitelem, oni si dopřávají tuto konzumní slast na dluh. 1.2 miliardy Číňanů vyrábí produkty , z nichž většinu z nich spotřebuje 300 milionů Američanů . Průměrná americká rodina dluží cca 85 000 USD, celkem 12.5 bilionu USD, tedy 24% celkového světového dluhu.  Toto jsou údaje CIA World Factbook.  V těhto údajích není započten dluh vlády USA vyplývající ze sociálního a zdravotního pojištění,  který bývá odhadován částkou okolo 50  bilionů USD.  Mezi dalšími největšími světovými dlužníky jsou Velká Británie, Německo,  Francie, Nizozemí, Irsko, Japonsko, Švýcarsko Belgie  Španělsko, tedy vesměs země, které jsou našimi vzory v Evropské Unii. S těmito dlužníky budeme zřejmě v budoucnu sdílet jejich osud. Otázka je, jaký bude.  

Není tedy divu ,že se tito největší dlužníci v čele s USA a za Evropu s Francií a Velkou Británií tak angažují, když jim jde o zachování současného stavu co nejdéle do budoucna.   Jak by to chtěli udělat? Předminulý víkend se v Bruselu sešli zástupci zemí G8 (Francie Německo, Itálie, Japonsko, Rusko, Velká Británie, Kanada a USA), aby prodiskutovali současnou situaci a navrhli řešení, jak zreformovat současný světový finanční systém. Je zajímavé, že reformu by chtěli prosadit dlužníci, protože vždycky jsem si myslel že hlavní slovo ve vztahu – dlužník a věřitel mají věřitelé. Věřitelské země jako je Čína a Saudská Arábie však na summit nebyly přizvány. Inu časy se mění. Ministři financí si tedy mohli mezi sebou akorát vyměňovat názory – zřejmě o tom, jak vyzrát na věřitele. Jak by takový diktát podmínek věřitelům mohl vypadat?  Možná něco v tomto smyslu: „ Zkrachovali jsme sice, ale přesto vám chceme nadiktovat podmínky, za jakých budeme restrukturalizovat náš dluh. Dluh pravděpodobně nikdy nesplatíme, protože dluhy jsou větší než mohou naše ekonomiky unést. Uvědomujeme si , že již nebudete chtít dodávat Vaše zboží dále na dluh, ale my vás donutíme přistoupit na  nový systém. Váš názor nás nezajímá, nemůžeme vás mezi nás pozvat, protože na vás nezbylo v tomto elitním výboru místo. (je to v podstatě citát z článku Jima Willieho z 23.10.2008, www.hattrickletter.com).

Jak je vůbec možné, že jsou věřitelské státy ochotny přistoupit na tuto hru? Proč stále financují spotřebu USA a ostatních dlužníků? Věřitelé zatím přistoupili na tuto hru protože tyto státy slouží jako odbytiště jejich výrobkům. Tyto země dostávají zaplaceno americkými státními dluhopisy a budou k tomu ochotny zřejmě i do budoucna, pokud jim USA zajistí, že jejich dlužní úpisy nebudou znehodnoceny.  K tomu, aby USA zajistily svůj statut silného dlužníka schopného bez problémů splácet svoje dluhy, používají veškerý arzenál triků a podvodů. Začíná to umělou manipulací s úrokovými sazbami směrem dolů, stejně tak  manipulací s cenou zlata, protože zlato je největším nepřítelem zadlužených států. Hrozí totiž stále riziko, že občané budou chtít vyměnit potenciálně bezcenné peníze za zlato.  Tyto manipulace jsem již popsal v jednom ze svých předcházejících článků. Další manipulací, která má zajistit, aby si USA udržely punc trvale rostoucí a zdravé silné ekonomiky, je zkreslování údajů o hrubém domácím produktu (GDP).  Je to také jeden z důvodů, proč vůbec nelze věřit makroekonomickým datům a žádný investor by na tyto údaje neměl spoléhat. GDP podléhá revizím až pět let zpátky od doby, kdy byly poprvé zveřejněny.  Například podle posledních revizí Bureau of Economic Analysis neexistovala v roce 2001 v USA žádná recese, ačkoliv jiný úřad NBER tuto recesi potvrdil a zřejmě každý Američan ji zažil na vlastní kůži. Stejně tak oficiální americké zdroje připouští recesi  v roce 2008 teprve od července.  Přitom nezávislý statistik John Williams předpokládá dle svých vlastních metod měření GDP a inflace, že recese byla v USA již od podzimu 2006 (www.shadowstats.com- Williams používá stejnou metodiku, kterou používaly americké statistické instituce v 80. letech, aby zachoval konzistentnost dat). Když už jsme u GDP tak i kdyby za poslední dekádu byl růst vládou uváděného GDP v průměru 5%, pak nárůst obchodního deficitu USA byl ve stejném období 25% ročně a úspory domácností klesly o 75%. Růst GDP je založen na spotřebě na dluh. To ale není známka zdraví ekonomiky, ale spíše její slabosti.

Zdání, že americká ekonomika je silná pomáhá udržet věřitele na uzdě. Domácím kritikům těchto praktik americká finanční elita vzkazuje: „Buďte zticha, dokud nám to věřitelé „žerou“ a buďte rádi, že si užíváme nejvyšší životní úroveň na světě“.

Zdání silné ekonomiky dané zdánlivým růstem GDP pomáhá udržet nízké úrokové sazby. Hrubý domácí produkt USA je na spotřebě závislý zhruba z 66-ti procent, proto vládnoucí elita pomáhá udržet spotřebu za jakoukoliv cenu, i když předlužení obyčejní Američané ani nemají chuť utrácet. K tomu slouží neustálé zaplavování ekonomiky penězi díky politice centrální banky. Když už ale ani toto nepomáhá, neváhají politici použít dokonce přímé finanční pobídky občanům USA (takové balíčky prosadil George Bush). Lidé mají ale jiné starosti než si kupovat další elektroniku a auta. Mnoho Američanů má momentálně starosti s tím , jak zajistit, aby nepřišli o svoje domy.

V dnešních Hospodářských novinách jsem objevil článek od jednoho uznávaného českého ekonoma o tom, jak je nejhorší krize zažehnána a začíná ozdravný proces ve světové ekonomice. Nevím, jestli je možné nazvat současné bezbřehé pumpování peněz do ekonomiky ozdravným procesem. Spíše se mi to jeví jako dávka analgetik, která má odvrátit bolesti pacienta. Léčí se příznaky, ne příčiny. Dlužníkovi přece nemůže pomoci, když bude ještě více zadlužen. Stejně komický se mi jevil komentář  také v Hospodářských novinách, ve kterém půjčka rakouské vlády za osmiprocentní úrok ročně pro Erste Bank je vydávána za injekci vlastního kapitálu. Půjčka zůstane půjčkou i když se snaží tvářit jako vlastní kapitál. Na těchto krocích je vidět zoufalství, s jakým se západní vlády snaží za každou cenu udržet současný systém. Jsou ochotny rozdávat korporacím peníze, jen aby se udrželo zdání, že je vše v pořádku.  Snaha udržet  nízké úrokové sazby sice krátkodobě pomůže stimulovat ekonomiku, ale nevyřeší, kdo zaplatí stále se prohlubující dluhy a kdy. Asi tu budou naše děti. To je ale pro politiky tak vzdálený horizont že je zbytečné o něm uvažovat. Nikoho to nezajímá. Jak je například možné, že každoroční tříprocentní deficit státního rozpočtu je brán jako něco zcela normální ve všech vyspělých zemích? Předpokládají tyto státy, že se vždy najde někdo kdo jim znovu a znovu každý rok půjčí až do nekonečna? Nebo snad doufají, že jednou , až bude lépe, dluhy splatí? Kdy to bude? Naštěstí pro všechny slušné lidi začíná možná zvonit politickým a finančním eskamotérům hrana a s tím i všem dlužnickým ekonomikám, a to hned na dvou frontách: Reálně hrozí růst úrokových sazeb a zároveň ceny zlata. O tom že věřitelé zřejmě začínají přehodnocovat svoje postoje k dlužníkům v čele s USA svědčí i článek, který vyšel nejprve 17.9.2008 v čínském vládním deníku People´s Daily. Autor článku v něm konstatuje, že Čína by mohla doplatit na finanční excesy, ke kterým dochází v USA a že by tedy bylo záhodno vybudovat nový finanční světový systém, který by nebyl závislý na USA. Minulý pátek agentura Reuters přinesla další komentář k článku zveřejněném ve stejném čínském deníku, ve kterém bylo konstatováno, že USA zneužívají statutu US dolaru jako světové rezervní měny a díky tomu vytrvale plundrují světovou ekonomiku. Proto by se měly ostatní státy dohodnout a definitivně zavrhnout US dolar jako rezervní měnu. Pokud by tyto hlasy nadále sílily pod vlivem prohlubující se světové recese a jednou došlo skutečně na odstranění US dolaru z této pozice, pak by jistě došlo ke zhroucení  celého amerického finančního systému postaveného na dluhu. Stimulem k tomu by mohl být právě růst úrokových sazeb, protože takový vývoj by znamenal pro současné věřitele USA významné ztráty. Ti by se proto mohli začít hromadně zbavovat US dluhopisů, což by nadále stimulovalo růst sazeb vzhůru. Vysoké úroky by však nebyly schopné splácet ani americká vláda a ani část amerických korporací v ohrožení by byly zejména podřadné „junk“ dluhopisy. Zde stále ještě existuje další časovaná bomba ve světovém ekonomickém systému, a to cca 50 bilionů derivátů CDS, což jsou jakési pojistky proti nesplácení dluhů. Růst úrokových sazeb by mohl tuto bombu odpálit.    

Další problém pro dlužníky vidím v možném konci manipulace ceny zlata a stříbra na trhu  s futures kontrakty COMEX v USA. Konec je pravděpodobný z toho důvodu, že manipulace s cenou umožňuje v době tržní ekonomiky nevídanou věc – arbitráž mezi cenou fyzického zlata a cenou na burze Comex. Cena na burze je oproti fyzickému zlatu o tolik nižší, že si začínají vrabci na střeše cvrlikat, že bude pro tradery velmi výhodné nechat si za prosincový kontrakt fyzicky doručit zlato a inkasovat tak zisk z arbitráže.  Pro prodejce kontraktů všk může nastat problém s doručením zlata, protože fyzického zlata je málo a prodejci nechtějí za ceny stanovené na burzách zlato prodávat. Začíná se prodražovat i leasing zlata, protože  banky, které disponují zlatými zásobami (bullion banky) požadují stále větší úrok za půjčení. Za poslední měsíc vzrostla zápůjční sazba  z cca 0.9% na dnešních cca 2.5% p.a.  (3 měsíční leasing, údaje z www.kitco.com). Růst těchto sazeb naznačuje že poptávka po fyzickém zlatě je velmi vysoká a hra pro SHORT sellers na futures trzích začíná vypadat dosti nebezpečně. Důsledkem by mohlo být pokrytí SHORT pozic, což by vedlo k růstu ceny zlata.  Růst ceny zlata by opět znamenal, že investoři by měli vhodnou alternativu k nebezpečným měnám jako je USD. To by opět mohlo vyvolat odklon investorů od USD a amerických dluhopisů se všemi negativními důsledky.

Cena zlata vždy reagovala příznivě na  zprávy o poklesu krátkodobých úrokových sazeb, protože takové kroky centrálních bank vedou k monetární inflaci. Právě v těchto dnech se toto děje plnou silou. Americká centrální banka ve středu snížila základní úrokovou sazbu  o půl procentního bodu, podobný krok se čeká od evropské centrální banky ECB. Způsob, jakým USA zaplavují trh penězi, nejlépe pochopíme z obrázku  znázorňujícího vývoj agregátu M3. 

Američané by se také neměli cpát tam, kde nejsou vítáni, možná by jejich dluhy nemusely tak narůstat. Kdyby si hleděli svého svého, byl by svět zřejmě bezpečnější a ani ten radar u nás v Brdech by nebyl nutný. V souhlasu české vlády s radarem se ale opět projevilo takové to klasické české patolízalství, stejně jako v naší přítomnosti v Afghanistánu. Vůbec nevím proč tam jsme. Myslím , že zachraňujeme Afghánce před vládou Talibanu, ale mám pocit, že oni o to zase až tak nestojí. Kultura těchto národů je postavena na úplně jiných hodnotách a principech a vnucovat jim spotřební kulturu západního světa mi připadá jako nesmyslné. My se bohužel tohoto také zúčastníme.

Petr Fiala.