Proč by lidé neměli věřit radám makroekonomů při investování

Bývalý šéf FEDU a původně jeden z nejuznávanějších ekonomů Alan Greenspan byl ve čtvrtek při slyšení v Kongresu rozzuřenými kongresmany sesazen z božského piedestalu. Během čtyřhodinového výslechu tento „Maestro“ prohlásil, že je šokovaný rozsahem krize, kterou jeho politika způsobila.

Je s podivem, že tak mocná instituce jako je FED která zaměstnává armády těch nejschopnějších makroekonomů, nebyla schopna rozpoznat příznaky blížící se krize. Nejlépe to snad vystihuje citovaná věta kongresmana Henryho Waxmana „To say you just didn´t see it that just doesn´t satisfy me“. Tento fakt, že makroekonomové nepoznali vrchol trhu a blížící se problémy, mnoho vypovídá o schopnosti makroekonomů něco předvídat. Vypovídá to také o praktické nepoužitelnosti fundamentální makroekonomické analýzy na načasování investic. FED by si zřejmě měl zaměstnat také armádu technických analytiků. Pomocí technické analýzy hodnot akciových indexů bylo již v roce 2005 možné rozpoznat blížící se problémy. Jeden ze zakladatelů technické analýzy John Murphy ve čtvrtek ve svém komentáři k vývoji trhů citoval jeden ze starých vtipů kolujících po Wall Streetu, že ekonomů může být tolik, že by vytvořili lidský řetěz okolo celé zeměkoule a stejně nedospějí k nějakému použitelnému závěru. Argumenty v tomto článku jsou zároveň varováním pro investory že nemohou dát na doporučení vydávaná makroekonomy. Spíše musí hledat zdroje informací mezi lidmi specializovanými na studium sentimentu trhu a technickou analýzu cen akcií a objemu obchodů. Makroekonomická analýza zůstává vodítkem určujícím hlavní směr, protože umožňuje určité jevy probíhající na kapitálových trzích pochopit a zdůvodnit.

Akciový trh je mezi technickými analytiky tradičně vnímán jako indikátor budoucí výkonnosti ekonomiky. Podstatou této schopnosti je skutečnost že vývoj cen neodráží stav ekonomiky napřímo ale prostřednictvím chování lidí – investorů. Burzy nezačínají růst okamžikem kdy nějaký úřad řekne že skončila recese a začíná oživení ekonomiky. Burzy začínají růst tehdy, když převáží na trhu počet optimistů nad pesimisty a to se odrazí v nákupním chování lidí. Ceny akcií začínají tedy růst dříve, než samotná ekonomika, protože lidé očekávají zlepšení ekonomiky a proto s předstihem nakupují. Stejně tak lidé vyprodávají akcie dříve, než začne oficiální recese, protože tím vyjadřují svoje mínění o budoucím ekonomickém vývoji. Někteří analytici trhů mají dokonce názor, že vývoj na kapitálových trzích determinuje budoucí ekonomický vývoj, protože když lidé plni optimismu nakupují akcie a ceny rostou, roste i bohatství lidí a tím i celé společnosti protože se to odráží v rostoucí spotřebě. Existují i statistická zhodnocení této skutečnosti. Například Brad Comincioli (1996) ve své studii zveřejněné v univerzitním časopise Illinois Wesleyan dospěl pomocí statistických metod zkoumajících vztah vývoje indexu S&P 500 a hrubého domácího produktu k závěru, že ekonomická aktivita je ovlivněna fluktuacemi akciových trhů.

Kdyby makroekonomové FEDU poslouchali tyto názory a studovali cenové grafy vývoje cen na burzách, dostali by včas varování o tom, že krize je za dveřmi. Tato varování šla postupně z několika trhů. Začalo to již v roce 2005, když vyvrcholil Philadelphia Housing Sector Index považovaný za benchmark odvětví výstavby domů v USA. Tento index již začal klesat v červenci 2005, tedy více jak dva roky před vrcholem akciového trhu vyjádřeného pomocí indexu S&P 500. Protože stavebnictví je považováno za jeden z hlavních pilířů ekonomiky, mohlo to být dostatečným varováním a upozorněním, že FED by měl něco začít dělat.

Další obrázek ukazuje typickou akcii stavitele domů, společnosti KB Home. Spolu s cenou je ukázán objemový oscilátor vyjadřující zjednodušeně řečeno to, zda jsou akcie investory spíše prodávány (pokles indikátoru dolů) nebo nakupovány (růst). Při růstu indikátoru převažují nákupy (poptávka) nad prodeji (nabídka). Při převaze nabídky musí nevyhnutelně dojít k tomu, že cena začne klesat.

Druhý výrazný signál byl vrchol ceny akcií investičních nemovitostních trustů a některých hypotečních bank v únoru 2007, tedy 8 měsíců před vrcholem trhu a propuknutím krize naplno. Na obrázku je typická akcie z tohoto odvětví. Když by investoři sledovali signály dané některými metodami technické analýzy, mohli si ušetřit velké ztráty. To platí v České republice například pro investory do velmi populárního nemovitostního fondu Immofinanz, jehož cena vyvrcholila také v únoru 2007.

Dalším velmi negativním signálem byl krach hypoteční banky American Home Mortgage, jehož cena se od února 2007 do srpna 2007 zřítila o 98%. Zde již FED musel vědět jaká šlamastyka může nastat, přesto jsme slyšeli z úst hlavních představitelů USA (Bush, Paulson, Bernanke) ještě několik měsíců poté prohlášení o tom, jak je americká ekonomika silná.

Posledním signálem, z tohoto ranku, který zde ukáži, bude vývoj ceny akcií pojistitele hypoték firmy Ambac Financial Group. Opět – signály vyplývající z technické analýzy varovaly lidi dostatečně předem.

Úplně posledním obrázkem, který dnes chci ukázat a který měl politiky i makroekonomy ve vlivných funkcích dostatečně varovat, je vývoj tak zvaného CARRY trade. Princip obchodu je v tom, že investoři si levně půjčovali peníze v Japonsku za úrokovou sazbu blízkou nule a peníze pak investovali do výnosnějších investic v ostatním světě. To fungovalo do doby, dokud kapitálové trhy rostly a dokud nezačal posilovat japonský Jen. Posilování Jenu totiž činilo tento obchod rizikovým nebo dokonce ztrátovým. Investoři byli nuceni urychleně vypořádávat své obchody a vracet Yenové půjčky, aby se vyhnuli větším ztrátám. To dodnes způsobuje velký přebytek nabídky nad poptávkou po akciích a proto ceny klesají. Nastává jev zvaný deleverage.

V obrázku je zelenou barvou zakreslen vývoj ceny akciového indexu S&P 500, černočervenou barvou pak poměr ceny japonského Jenu a Eura. Carry trade se jasně v tomto grafu odráží – když ceny akcií začaly v říjnu 2002 růst, začal kurz Jenu vzhledem k EURU i dalším měnám klesat , což neustále zvýhodňovalo CARRY trade. V srpnu 2007 se situace začala obracet a Jen začal růst na úkor Eura i US dolaru.

Toto není jediný příklad nevhodnosti makroekonomických metod pro investiční praxi. Známý je případ hedge fondu Long Term Capital Management, který v roce 1998 zkrachoval díky využití arbitrážních metod navržených dvěma nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Myronem Scholesem (autor Black-Scholesova vzorce pro oceňování opcí) a Robertem C. Mertonem. Autoři arbitrážního modelu vypočítali teoretické riziko jako nulové, to se v praxi ukázalo jako chybný předpoklad. Když fond v roce 1998 zkrachoval, muselo čtrnáct bank vynaložit 3.65 mld USD na zabránění větších škod. Fond byl pak v roce 2000 zlikvidován.

Možná se zdá tento článek pro většinu čtenářů složitý, avšak chtěl jsem tím pouze ukázat, že existují vhodnější nástroje pro určení vhodné doby pro investování, než jsou ekonomické prognózy. Lidé by se neměli řídit ani tím, co se objevuje v novinách. Tiskoviny jsou slabý základ pro jakoukoliv investiční strategii.

Petr Fiala